Sdružení Meta
Masarykovo náměstí 168/II
377 01 Jindřichův Hradec
IČ 270 16 218
č.ú. 5000035732/7940

(stručně podle bio-psycho-socio-spirituálního modelu)

Nade dveřmi do starořecké Platónovy akademie byl prý nápis: „Kdo neznáš matematiku, nevcházej!“ Člověk by si možná mohl položit otázku: „Co má společného matematika s filosofií?“ Stejně tak si někdo může položit otázku: “Co má společného náš dobře známý alkohol nebo tabák s drogami?“ A já bych zde rád umístil nápis:

„Kdo jsi ještě nečetl stránky o alkoholu a tabáku, nevcházej!“

Pod tímto souhrnným názvem budeme mít na mysli kokain, katu jedlou (čat), betel a drogy na bázi amfetaminů, především pervitin. Patří sem i některé léky obsahující efedrin a pseudoefedrin). Vzhledem k tomu že tzv. taneční droga extáze obsahuje svým chemickým vzorcem pervitin, zařadíme ji sem rovněž. Povzbudivé drogy se chovají v mozku podobně jako transmiter norepinerfin (příp. noreferdin), který hraje v lidském těle důležitou roli v odpovědi na stres a emoce.

bio -

Účinky: Povzbudivé drogy napodobují nebo zvyšují vliv norepinerfinu na mozek a nervový systém a umožňují maximální využití energetických zásob lidského těla. Zvyšují pocit bdělosti, empatie, odstraňují pocit únavy, někdy i bolesti.

Příznaky: Pocení, sucho v ústech, zvýšená srdeční činnost, zvýšený krevní tlak, odvodnění organismu, rozšířené zornice, roztřesenost neklid, zatínání čelistí, skřípění zubů. Je potlačena chuť k jídlu, může se vyskytovat časté močení. Dále sem patří horečky, vyrážky, větší náchylnost k nemocem, bolesti hlavy, svědění, poruchy vidění.

Rizika: poškození nosní přepážky při šňupání, při konzumaci extáze rozvrat vnitřního prostředí v důsledku odvodnění organizmu, možný náběh na pozdější komplikace s Parkinsonovou chorobou. Může také poškodit játra u lidí, kteří prodělali žloutenku, může způsobit i další problémy u lidí, kteří trpí srdeční chorobou, vysokým krevním tlakem, glaukomem, epilepsií, zánětem vaječníků či močových cest, nebo kteří jsou celkově fyzicky nebo psychicky oslabeni.

Při injekčním užívání, což platí zejména pro pervitin, poškození cév, záněty a infekce na místě vpichu, napíchnutí tepny místo žíly (může vést až k amputaci končetiny) otrava krve, zánět srdeční nitroblány kam se dostala krevní infekce, přenos infekční nemoci (žloutenky B,C, AIDS), úmrtí při reakci organismu s neznámou látkou přimíchanou do drogy. Nebezpečná a nepředvídatelná je také reakce nba kombinaci s jinou drogou.

- psycho -

Účinky: Pocit, jako by droga byla protlačována celým tělem, čistila mysl a posilovala ji. Pocit hrdosti, jistoty, sebedůvěry (jako protiváha pocitům vlastní nemohoucnosti či sociální nevhodnosti) vciťování se do druhých a přání sdělovat krásné nové pohledy na svět a vtip. Duševní (i tělesná) vybičovanost. Trysková rychlost myšlenek. Po odeznění účinku může nastoupit nezvladatelná únava a vyčerpání, rozlada, úzkost, deprese.

Příznaky: Podrážděnost, vzrušení, neklid, podezíravost, vidiny (vnímání neexistující osoby), nespavost, potřeba překotné činnosti, jindy dlouhý spánek a doslova žravost.

Rizika: Pokušení na delší (třeba týdenní) „jízdu“ (užít další dávku ještě než současná přestane působit) může být velmi silné. Takzvaná stíha (pocit podezřívavosti, pronásledování), může způsobit těžké psychické stavy zoufalství, paniky i agresivity. Povzbudivé drogy mají rovněž schopnost probudit psychickou chorobu, která latentně číhala kdesi v mozkových zákrutech a nikdy by se možná neprojevila, nebýt drogové provokace.

Nebezpečné mohou být i halucinace, zvláště ve spojení se stíhou. Mohu ublížit sobě (pokud panicky a bez rozmyslu prchám před přízrakem) nebo druhému (pokud se rozhodnu, že se budu bránit a že si to někdo odnese). Stálým podtónem stíhy je pocit, že jsem pozorován a pronásledován policií nebo mafií. Někdy to ale není stíha.

A samozřejmě psychická závislost, velmi úporná chuť a a bažení po „tom“.

- socio -

Účinky: Droga se stane dalším členem rodiny, kterou začíná psychicky (ale i jinak) zatěžovat a nabourávat, v některých případech ohrožovat. Někdo to může pociťovat i tak, že droga pouze odhalila nefungující část rodinné struktury, především co do vzájemné komunikace a pocitu rodinné sounáležitosti jakožto zdroje základních životních jistot.

Droga umocní pocit sounáležitosti s partou, v níž se realizuje proces jakési náhradní rodinné péče. Uživatel drogy si zde užívá toho, co podle svého pohledu v rodině postrádá, tedy komunikace, porozumění, přijetí, psychické podpory a pod. Je třeba dodat, že mladý uživatel většinou nehodnotí morální a společenské kvality tohoto procesu, pro něj je podstatné, že nějaký takový proces probíhá.

Ke konci vzájemné lásky má droga na psychiku opačné účinky než na počátku. Uživatel už nevyhledává partu, ani nejbližší známé. Už si nemá s nikým co říci. Zůstává s drogou zcela sám.

Příznaky: Uživatel drogy se začíná měnit i povahou a chováním, opouští dosavadní známé i všechny koníčky a zábavy, které měl s nimi společné. Začíná se vyskytovat ve společnosti „podivných individuí“. Mizí jeho osobní věci (kolo, bunda, přehrávač), staré i nové. Později mizí i věci dalších členů rodiny, peníze. Pozdní nebo žádné návraty domů. Pozdní nebo žádné „ohlášení se“ co se mnou je, kdy přijdu. Lhaní a konspirace. Absence ve škole nebo v práci. Domluvy jsou úplně k ničemu. Někdy celé noci nespí, jindy prospí sobotu a neděli. Někdy nic nejí, jindy vyluxuje lednici. Hubne. Má u sebe podivné - asi feťácké věci (při prozrazení tvrdí, že jsou kamaráda, nebo že opravdu netuší, kde se mohly vzít), má vpichy, nejčastěji na rukou, v tropických parnech nosí dlouhé rukávy. Pokud šňupe, pořád popotahuje, někdy mu z ničeho nic krvácí z nosu.

Často křičí, může být i agresivní, vyhrožovat, vydírat.

Rizika: Narušení rodinných a společenských vztahů, sestup do kriminogenní subkultury, ztráta možnosti vzdělání (vyhození ze školy a pozdější malá možnost pracovního uplatnění, nebo za nejhorších podmínek), ztráta zaměstnání. Kriminální činnost, někdy vězení a celoživotní identifikace s vězeňskou subkulturou. Izolace od běžné společnosti a reality (válečný stav s „normálním světem") společenská degradace.

Sociální závislost je především závislost na drogové subkultuře, jako jediném společenském prostředí, kde se uživatel dobře vyzná a kde je (v různé míře) přijímám a uznáván bez nároků na změnu. Přestat brát drogy by znamenalo přestat být sám sebou a stát se normálním člověkem - což je neznámý a nepředstavitelný stav. Pro většinu uživatelů drog je velký problém vrátit se k „normálnímu životu“ už proto, že se nemají kam se vrátit, protože žádný normální život nezažili. Napřed byli dětmi a pak puberťáky. Pak přišla droga, ještě než měli čas a možnost dozrát v dospělou „normální“ osobnost. Vrátit se mohou jen do stavu, který naposledy opustili, tedy do puberty i se všemi problémy a zápasy tohoto období. Je pravda, že po dobu drogové kariéry také dochází k určitému vývoji, ale je to spíše deformace než vývoj. Na něco si přijdou (a tvrdě to zaplatí) ale je mnoho věcí, pro nás samozřejmých, ke kterým se postavit moc neumějí. Držet se drogové subkultury je pro ně určitou životní jistotou. Jistotou, že nakonec asi nedopadnou dobře, ale co, to k tomu přece patří. Co také jiného s nepovedeným životem, než nějak ho zamést pod koberec.

- spirituální

Účinky: Rád bych zde odkázal na to, co jsem napsal na stejném místě o alkoholu, protože základ duchovního působení všech drog je společný.

Silný zážitek při nástupu drogy má svůj transcendentní, až mystický rozměr. Jeho neobvyklost a síla mu propůjčuje autoritu tam, kde chybí rozumové argumenty pro pokračování v braní. Proto také rozumné přesvědčování může mít málokdy úspěch.

U povzbudivých drog, zejména pervitinu můžeme někdy narazit na otevřenou personifikaci drogy (perník je můj miláček, jediný nejlepší kamarád) která, vzhledem k tomu, že člověk navazuje vztah k čemusi (či komusi) neviditelnému, je srovnatelná s jakýmsi náboženským vztahem, přinejmenším na nejjednodušší (jakési pohanské) úrovni.

Dalším méně uvědomělým aspektem tohoto vztahu je vypozorovaný fakt, že droga někdy nahrazuje uživateli pocit působení či přítomnosti otce. Absence otce, pokud tento chybí ať už fyzicky (po rozvodu, žádný či nevlastní otec), nebo psychicky (otec jen o víkendu, jinak nic, nebo je fyzicky přítomen, ale jinak jako by nebyl), je pociťována i na duchovní rovině a vede ke zpochybnění pocitu životní jistoty. Teze „droga je otec“ také zajímavě kontrastuje s křesťanskou modlitbou „Otče náš“. Pro uživatele pervitinu napovídá tento kontrast jedno z možných řešení k překonání důvodu jejich závislosti.

Příznaky: Duchovní závislost se projevuje silným poutem k mocnému a výjimečnému životnímu společníku, jehož při působení drogy poznávám. Jestliže člověk potřebuje pocit životního smyslu a naplněnosti, pak zde, byť jen přechodně a nestále, může mít pocit jeho prožívání. S lidmi mimo drogovou subkulturu se o těchto věcech nebaví, protože tomu nemohou rozumět. Zasvěcenost do působení drogy je oceňována natolik, že je nezralý člověk ochoten obětovat i zdraví, vzdělání, vztahy s důležitými lidmi a další hodnoty, které ještě ve svém věku nedovede plně docenit, zatímco sílu drogy docenit dovede, protože ji právě teď sám prožívá. Droga je jeho božstvo, které dává zážitek a (zcela logicky) vyžaduje oběti.

Vnitřní rozpolcenost a duchovní boj mezi drogou a svědomím se zbytky vztahu k rodičům a pozitivním hodnotám vede někdy k opuštění drogy, ale častěji spíše k další dávce a následně k hlubšímu prožívání pocitů viny (a kde ji složit, dojít odpuštění?) a vnitřní rozpolcenosti. Nijak výjimečným projevem drogové kariéry je bezvýchodnost a zoufalství, se kterými není kam jít, kromě drogových přátel, kteří mohou poradit a potěšit, protože prožívají stejné věci. Nemohou však efektivně pomoci a vysvobodit člověka z tohoto kolotoče, právě proto, že sami marně zápasí se stejnými věcmi. Zde může být na místě duchovní pomoc, která zahrnuje i takové hodnoty jako odpuštění (pokání) a naději (nová kvalita života s novým smyslem života a důvodem k životu).

Rizika: Uživatel obětuje droze postupně všechno, co by potřeboval k zdravému vývoji osobnosti. Přestane rozpoznávat dobro a zlo (existuje jen to co je pro mne dobré, tedy droga, a co je pro mne zlé, to je vše co stojí proti droze - tedy i postoj rodičů a školy). Jeho myšlení a chování může začít mít podivnou logiku, někdy nebezpečnou, protože se přestane rozhodovat sám za sebe. Hlavní slovo má mocný miláček (kamarád, otec...).

Ve chvíli, kdy člověk svěří svou vůli a jakoby odpovědnost za své činy do rukou drogy, stává se jejím nevolníkem a je směrován k takovému způsobu života, který sám život maří a činí ho časem nepovedeným, zbytečným a beze smyslu. Proto je riziko sebevražedných myšlenek značné. Paradoxní je, že motorem k sebepoškozování a sebevraždě (braní drog je také sebevražda, byť pomalá) je láska k životu a lpění na životě, které ale z nějakého důvodu nemůže dojít naplnění. Touha po ukončení tohoto marného stavu může být paradoxně pociťována jako poslední vypětí ke svobodnému činu u člověka jinak zcela zotročeného drogou. Je to ale velmi smutné a tragické uplatnění svobody, protože tento čin není vítězstvím člověka nad drogou, ale definitivním vítězstvím drogy nad člověkem.

Komentář: Otázka svobodné vůle je i zde otázkou kardinální. Málokdo z lidí, kteří se odvolávají na svobodu jako na nejvyšší hodnotu si uvědomuje, že pokud se dobrovolně rozhodnu pro dobro, poctivost, vnitřní řád, sebekázeň a utváření svého života podle rad obsažených např. v Desateru, je to stejně hodnotný projev vlastní svobody, jak když se rozhodnou proti.

Svobodomilné osobnosti vede někdy ke vzpouře fakt, že tady na světě se člověk „musí“ chovat „slušně“, takže „neslušnost“ je to jediné, co člověku zbývá, chce-li si prožít kousek své svobody. Ale to je omyl. Člověk se vůbec nemusí chovat slušně. Důkazem toho je, že spousta lidí se tak nechová. Nejsme roboti, ani otroci dobra. Pokud se někdo rozhoduje pro dobro, je to jeho svobodná volba, která vůbec není samozřejmá. Dokonce, pokud se nad tím člověk zamyslí víc, zjistí s údivem, že to byli právě lidé rozhodující se pro dobro, kteří šli většinou „proti proudu“.

Zpracováno za použití knih:
Andrey Tyler: Drogy v ulicích, IŽ s.r.o. Praha 2000
John Mann: Jedy, drogy, léky, Academia Praha 1996
Valiček a kol.: Rostlinné omamné drogy, Start Benešov 2000
Nešpor, Scémy, Pernicová: Prevence problémů působených návykovými látkami, Praha